Potkala se paní Müllerová se Švejkem v Brně. Rádi se po čase viděli a Švejk přemluvil paní Müllerovou, aby nestáli při řeči jen tak na Zelném trhu, ale že by si dal pivo a ji, že zve na kafíčko.
Tak šli do nejbližší hospody – tam na Zelném trhu jsou myslím aspoň tři.
Další jsou na Starobrněnské, kde je pěší zóna a vlastně každý druhý dům má příjemné posezení k občerstvení a od brzkého jara do dlouhého podzimu i zahrádku venku. Podobně pak blízká ulice Biskupská, ulice Petrovská s hospodou divadla Husa na Provázku, ulice Květinářská a Radnická. A z Radnické blízká Panská a Dominikánská se studentskou kavárnou Trojkou a dalšími. Vlastně celý tento nejcentrálnější střed Brna - prastaré historické jádro města pod Svatopetrskou katedrálou a Špilberkem - je už dávno Městská památková rezervace a většinou pěší zóna s omezeným průjezdem aut a omezeným vjezdem i odjezdem. Ten býval, ovšem, kdeže loňské sněhy jsou, jen na zvláštní povolení, za které se městu platilo.
A když probrali císaře pána a jeho rodinu, řekl Švejk: „Tak nám budou bourat Zelňák, paní Müllerová!“
„Ale to snad ne! A kdo? A proč? Vždyť je to nejstarší a zatím nezkažené náměstí v Brně, kde místní zelináři prodávají zeleninu a ovoce, teď se říká moderně bio, totiž většinou z jejich zahrad v okolí Brna a jižní Moravy. Bývá umazaná od opravdové země a opravdu jsou tam někdy i červíci !“ zděsila se paní Müllerová.
„Kdo? No, přece firma Arch.Design, s.r.o. v čele s Ing. arch. Dokoupilem. A proč? Aby tam do podzemí Zelňáku postavili 58 garážových stání pro Ing. Vymazala, majitele dvou domů na spodním rohu Zelňáku a pro nové majitele bývalé právnické fakulty, dříve to byla Cyrilometodějská záložna, připadla městu a město ji nedávno prodalo. Tu teď přestavujou na hotel. Tedy 58 garážových stání pro nájemníky a hosty hotelu. No představte si, paní Müllerová, takový veliký počet aut zmizí z ulice! Když se tady ale rozhlédnu, nevím, nevím, kam půjdou s těmi ostatními, vždyť jich tu jsou v centru Brna stovky, možná tisíce!“ odpověděl Švejk.
Zhluboka se napil a pokračoval. „Víte, paní Müllerová, ono to náměstí dlouho bylo v klidu. Jenom tak pokračovalo, protože lidi tam žili asi od 9. století, totiž to víme, že katedrála Svatopetrská stojí na místě původního dřevěného kostelíku. Taky měli napřed domy dřevěné, ty jim často shořely. Pak začali stavět domy kamenné. Ke každému byl sklep, rozumíte, dřív nebyly ledničky, takže sklepy byly pořádně veliké a stále se rozšiřovaly, protože byly taky hospody a masny a musely držet zboží v chladu. Dneska jsou ty sklepy v hloubce pod náměstím, ale představte si, paní Müllerová, lidi současní přišli na to, že by se sklepy daly pospojovat a v nich chodit. Našli se takoví specialisti a amatéři – slovo amatér je od latinského slova milovat, voni, totiž, někteří lidi milujou prolézat staré chodby a sklepení a vrtat se tam a koukat, jak ti lidi dřív žili. Tak ti specialisti a ti, co milujou plazit se po břichu v bahně a hledat kde ten sklep měl průchod do původního domu – ti to celé napřed zmapovali a pak i připravili ke zprůchodnění pro normální lidi, co by taky rádi viděli, jak se dřív v jejich městě žilo. A to jim ještě nestačilo, voni ty sklepy připravili a zprůchodnili i pro turisty, víte paní Müllerová, turisti jsou takoví lidi, co přijedou třeba až Amériky nebo z Japonska, slyšela jste někdy vo tý zemi, je to ostrov celý v moři až kdesi v Ásii. Ti turisti, voni chtějí vidět něco neobvyklýho, něco, co doma nemají, a dokonce za to i platí. A ty sklepy, ty celý chodby ze sklepů, voni určitě doma nemají. Voni totiž neměli středověk jako my tady. Měli taky, ale svůj. No, v té Américe byl středověk spíše indiánů, těch lidí, co tam žili jako ve své zemi, než tam pak přišli – taky jako turisti - jiní lidi, co pak tu zemi těm indiánům zabrali. Hrome, paní Müllerová, aby nám to tu ti turisti z Ásie taky nakonec nezabrali! Ale, abych se do toho nějak nezamotal, prostě ty sklepy, paní Müllerová, teď pod Zelňákem, jsou zprůchodněné, dokonce Brno dostalo veliké milióny od EU, na české koruny celkem 62 milionů! Považte, paní Müllerová, to jsou přeci nějaký peníze, víte, to je taková vymoženost, že více zemí dá peníze dohromady a ty se pak dají někomu na zajímavou věc. A to historické sklepy jsou, usoudila EU a dala ty miliony.“
„Takže se Brňani a turisti i jiní lidi ze zájmu, budou moci podívat dolů pod zem? Pod Zelný trh a tam se projdou v historických sklepích?“ zeptala se pro jistotu paní Müllerová, měla strach, že jí něco uteče, jak jí to ten Švejk u piva široce vykládal.
„Ano“, řekl Švejk a mávl na pana vrchního ať mu přinese další pivo, „je to tak a už brzy. Říkají, že v říjnu chystá Brněnské Kulturní Centrum otevření, to bude jistě velká sláva. Určitě se na tom sveze i pan primátor, přijde, bude řečnit a bít se v prsa, jaké má na tom zásluhy z titulu toho, že je primátor a také jeho strana ČSSD, z titulu toho, že má nejvíce zastupitelů, tedy těch, co pak hlasují pro to nebo ono a vlastně tak dávají povolení, že se ve městě něco prodává, kupuje, staví nebo přestavuje. Nebo taky bourá – no, vidíte, paní Müllerová, teď jsme u toho. Když se bude vybourávat ta díra v podzemí Zelného trhu, aby tam byly ty garáže, těžko půjde sestupovat do podzemí a dívat se na historické sklepy. To úředníci, co mají na starosti bezpečnost pohybu lidí, nepovolí. A taky, kdo rozumný by tam lez, když mu nad hlavou rýpe buldozer hlínu. Propad se park do tunelu Blanka v Praze a dvakrát a jak se dušovali, že je veškeré statické zabezpečení, že je to hluboko a kdesi cosi. Ale také s tím souvisí, a to lidi málo vědí, že když EU dává peníze, chodí její inspekce a kontroluje jestli byly peníze užity na to, na co je dala. A pak kontroluje ještě po dobu 5 let, ano 5 let, jestli je splněn účel, na které je dala. Jestli tam ty lidi po sklepích chodí a dívají se. A když ne, je to jednoduché, paní Müllerová“, Švejk se podíval zálibně na hustou pěnu krásně natočeného půllitru, „peníze chce zpátky! Chodí turisti ve sklepech? Ne? Je tam jáma, kde se bagruje a sami Brňani nemají vstup na staveniště, natož zelináři s jejich bio, natož turisti v polobotkách? Pěkně, město Brno, vrať peníze zpátky!“
Paní Müllerová se jen nadechla, ale nevydechla. Jen v údivu lapala po dechu a Švejk pokračoval:
„No, je to tak. A protože ty peníze už v těch sklepech jsou opravdu spotřebované – pokud je tedy nějaký pan primátor nespotřeboval na něco jiného, třeba i na vlastní sklepeček a domeček a zahrádečku, i takové věci se dějí, víme, paní Müllerová, a nejen v městě Brně – tak ta inspekce řekne stejně: vraťte je, nám je jedno z čeho, třeba z peněz na úpravu podivného teritoria kolem nádraží nebo z peněz na dětská hřiště, to je úplně jedno a jak to vysvětlíte občanům Brna, že jim z rozpočtu města peníze ubyly, je nám jako EU komisi také jedno. To není naše věc, vy jste peníze dostali na podzemní sklepy a však vy si už poradíte, jako jste si zatím vždycky poradili, když jste nějakou hovadinu udělali. A když jste hloupí, protože jste tam mohli mít v centru zajímavo a živo a místní by měli odbyt na jabka s červíkama, protože takových je v Japonsku málo, vozí se jim tam z Nového Zélandu, ale jsou to jabka z velkosadů, jedno jako druhé, tříděné a předtím i ošetřené několikrát, aby se jich i ten nejmenší červík bál, nejenže tam nevleze, ale ani se tam už rovnou ani nevylíhne. A taky hostinští by měli užitek, protože, jak je známo, když se chodí a něco prožívá, tak vyhládne a je žízeň.“
Paní Müllerová se znovu nadechla, ale promluvit nemohla. Byla tak ohromená, že se jí hlasu nedostávalo, ze sevřeného hrdla se vydral jen jakýsi zvuk mezi lamentováním a klením. Švejk by ji však stejně ke slovu nepustil, tak byl plný zpráv, které slyšel od všímavých lidí, kteří začali sledovat, jak se s počínajícími 35 stupni Celsia ve stínu, začínají chystat kolem Zelňáku destrukční manévry. Vždyť v létě je polovina obyvatelstva na dovolené a druhá polovina umořená horkem, letos obzvláště utlumujícím.
„Byla to konspirace, paní Müllerová, konspirace jak za císaře pána! Totiž silná snaha radních o utajení, že jednají o garážích do podzemí Zelňáku a také snaha honem rychle schválit to, čemu se úředně říká Zkrácené Územní Řízení, měla pádný důvod. Protože pokud se do 15 dní nevzmůže nikdo na protest, stačí najít ochotného autorizovaného investora a - začít bagrovat! Dne 14. 7. 2010 rada města Brna v počtu osmi radních z jedenácti, garáže do podzemí schválila. Představte si paní Müllerová!“ Švejk se úplně zapomněl a křičel na paní Müllerovou: „Osm lidí! rozhodlo pro více než 400 000 obyvatel města Brna, že se Zelný trh, historické veřejné území Městské památkové rezervace v majetku města, stane jen tak máchnutím pera po papíře, podzemním parkovištěm pro 58 VIP garáží! Konspirace, nic jiného, protože samotné garáže, zastrčené do podzemí, to by se mohlo zdát i docela bohumilé či výhodné, že ubude aut z ulic – avšak výhodné to může připadat jen neznalému člověku a hned vám vysvětlím proč.“
Švejk se napil a pokračoval. „Víte, že na Zelňáku stojí kašna, jmenuje se Parnas. V létě roku 1690 rozhodla městská rada hlavního města Markrabství moravského postavit namísto staré kašny novou, jako stálý zdroj vody pro potřeby obyvatel. Smlouva byla uzavřena s rakouským architektem Janem Bernardem Fischerem z Erlachu, který se zavázal postavit kašnu z tvrdého nepropustného eggenburského kamene včetně kamenické a sochařské výzdoby. Dominantou Parnasu je trojboký skalní útvar s jeskyní uprostřed, z níž Hérakles vyvádí v řetězech spoutaného Strážce podsvětí, trojhlavého psa Cerbera. Na boku jeskyně sedí tři ženské postavy představující dávné říše – Babylonii, Persii a Řecko. A úplně nahoře stojí ženská a to je Bohyně Európa. Je zpodobněná se žezlem ve vztyčené ruce – no není divu, že se Zelňák EU zalíbil, taková statečná ženská to je.
Mimoto, že je kašna celá krásná, je i moc vzácná. Protože, taková stará barokní kašna hned tak na každém rohu není. Brňani to vědí, a třebaže po ní, když jdou kolem, jen tak ve spěchu hodí okem, hřeje je na srdci. Je to ikona města. Symbol města vyfocený na každém pohledu z Brna, na každém kalendáři. I s těmi stánky zelinářů, ze kterých se Brňani těší. A v pozadí katedrála Petrov. Podle ní všichni mohou poznat, že se jedná o jejich město.
Ale ta kašna je dost těžká. A pod samotnou kašnou toho moc není. Jen podzemí s křížícími se chodbami a teď jsou tam pro současný lidi strčeny i kolektory, to znamená všechny ty kabely pro elektriku a plyn a topení a taky kanalizace. Mají to však spočítaný, ty tlaky a pnutí a nasávání spodní vody a prosakování dešťové vody a já nevím, co ještě všechno, na to jsou jiní študovaní, a ta kašna tam pěkně drží a sedí skoro uprostřed toho Zelňáku.
A představte si, paní Müllerová, ty garáže jdou v podzemí jen metr a půl od kašny a ty tlaky jsou v projektu, který už chtějí honem stavět, nespočítané. Voda do staveniště a hlína, když nasákne, tak je to masa bahna, které klouže a tlačí a Zelňák není na rovině, je s kopce. Přímo pod kašnou je v podzemí vzduchová bublina, kašna však stojí staletí, to jí nevadí. Ale vadily jí otřesy, když se renovovalo divadlo Reduta, která je od ní dobrých třicet metrů a musela být sanována. Však si lidi pamatujou, že byla možná i rok celá zakrytá a pracovali na ní dělníci, aby ji udrželi pohromadě. Ale teď mají být garáže jen metr a půl od ní! A jak se zavrtá do podzemí, začne se odtěžovat hlína a lít beton pro stěny garáží, to bude také pnutí, že, paní Müllerová? A jaké! A myslíte, že to projektanti spočítali ve svém projektu? Ne, paní Müllerová, nespočítali, neumí to spočítat, protože rizikové faktory je jich tam tolik, že říkají, že…se budou řešit až přijde čas podle nutnosti. No, a odborníci na statiku podzemí, co tam kutají už pěkná léta a jsou zkušení, ti všichni říkají pozor! Ta kašna, v lepším případě, ujede, nahne se, hrozí, že se rozlomí a už to nebude Parnas, i kdyby to zase slepili, i kdyby ji smontovali dráty dohromady z rozlámaných kusů zase jako kašnu, už to nebude umělecké dílo Parnas. Bude to slepenec, nastavovaný betonem. A v horším případě se kašna Parnas propadne do podzemí. Paní Müllerová, kdyby to bylo někdy dřív, než v 21. století, ty všechny, co teď říkají své ptydepe: … se bude řešit, podle nutnosti… až přijde čas…že Parnas bude už propadnutý do podzemí, ty všechny by postavili na pranýř, co na Zelňáku stával. Však to místo je tam ještě vyznačené vydlážděným kruhem. A nechali by prostý lid, aby je kamenoval. Možná, by je i úplně ukamenoval, aby více veřejný majetek, krásu a historické hodnoty neničili.“
Paní Müllerová jen hleděla. Takto Švejka ještě nezažila, že by mluvil o něčem jiném, než o císaři pánu a jeho rodině. A Švejk pokračoval.
„Nyní, přijde jedno důležité hlášení pro vás, paní Müllerová, ale taky pro všechny lidi z okolí Zelňáku, co tam bydlí, pracujou i chodí na procházku. I pro ty turisty, co mají cestu do Brna v prospektech a jako trasu, že projdou Zelným trhem.“ Švejk se na své hlášení důkladně napil, půllitr zcela vyprázdnil, ale hned zakýval na hostinského, aby nesl další.
„Přes to veliké horko, co v létě v Brně bylo, já jsem totiž slyšel lidi tady na Zelňáku jak o tom mluví a považujou to za zhovadilost prvního řádu, aby se Zelný trh jako veřejný prostor v majetku města Brna - to znamená všech právoplatně přihlášených obyvatel města Brna, na jehož údržbu a na správné fungování magistrátních radních i magistrátních úředníků platí daně - devastoval nikoli kvůli nutné potřebě města, ale kvůli 58 VIP garážových stání v soukromém zájmu. Nechtěli to přiznat, paní Müllerová, ale nakonec museli odpovědět na tiskovce novinářům, že stavba garáží bude stát 60 miliónů korun. No, takové stání za milion, toho si budou uživatelé, jistě hodně považovat!
A taky jsem potkal specialistu na počítání, kam s tou hlínou z tý vybagrovaný jámy. Přece z ní neudělají doprostřed Zelňáku kopec! A víte, co mi řekl, paní Müllerová? Nevíte? No, poslouchejte, je to moc zajímavý, i když vás ani mne se to přímo netýká. Prostým výpočtem zjistil, že výkop tý plánovaný stavební jámy bude mít plochu nejméně 2 200m2. Plocha celého Zelňáku je trochu přes 10 000m2. To znamená, že se jedná skoro o celou čtvrtinu náměstí. Jáma bude bagrována do hloubky mezi 5-7 m, řekněme 5 m2, z toho je kubatura – a vzal pouze obvod stavby, ne ještě i svahování jam – množství vytěžené zeminy tak 11 000m3 !
Přepočteno na tuny, paní Müllerová, posloucháte mne? Oni teď mají počítání, že 1000 kilo je tuna, kdy kubík zeminy, hlín a písků, se uvažuje s hmotností kolem 2 tun. Bude to tedy až 22 000 tun vytěžené zeminy.
Paní Müllerová, já taky o všem možným přemýšlím, i když nadporučík Lukáš si to nemyslel a pořád se rozčiloval. Tak já jsem hned začal přemýšlet, kudy voni z toho Zelňáku tu zeminu odvezou? Když se tady dívám kolem po těch úzkých uličkách, některé mají vyhlášené jen za pěší, kudy a jakými auty ji odvezou? A jak dlouho to bude trvat, než ji všechnu odvezou? A paní Müllerová, představte si, on už to měl taky spočítaný! On zjistil, že odvoz zeminy je možný jen ulicí Masarykovou a to nákladními auty do tonáže max.7,5 tuny. Tzn. že zeminu musí odvézt 2 800 takových nákladních aut. Z toho vyplývá, že kdyby se naložilo a jelo jedno auto po dvaceti minutách, tak při osmi a půl hodinové pracovní době by ji odváželi 112 dní. Dá se tedy říci, paní Müllerová, že lidi, co bydlí a pracujou kolem Zelňáku i hospodské a obchodník i tamhleto Moravské Zemské Muzeum a divadlo Reduta, v takovým případě čeká, že po dobu téměř 4 měsíců nonstop celé dny včetně sobot a nedělí, pojede každých 20 min nákladní auto naložit zeminu a sjede pak po ulici Květinářské do ulice Masarykovy. Na křižovatce, ústící před Hlavní nádraží, kde je největší tramvajový uzel města, vjedou pak ta auta se zeminou do vší veřejné i osobní dopravy.
Řekl ještě, tento specialista počtář, že odvoz zeminy je možný jen po ulici Masarykové, jiné ulice toto zatížení nesnesou. Aby nákladní auta se zeminou vyjela například po Starobrněnské (nedávno nově vydlážděné) kolem hotelu ROYAL RICC (ten by se radoval) a přes Šilingrovo náměstí kolem nového hotelu COMSA (také by se moc radoval) a vedle Taxi služby vjížděla z křižovatky s Pekařskou a Husovou do podobně hustého dopravního provozu, jako je u Hlavního nádraží, to není možné, kvůli stávajícím kolektorům a historickým sklepům pod Starobrněnskou ulicí.
A ještě mi řekl na konec, a to mi přišlo, paní Müllerová, docela zábavné: Ta firma, ten Arch.Design, co garáže projektuje, musí řešit, říkají tomu plán organizace výstavby. Nejen odsun zeminy, z tý vybagrovaný jámy, ale taky přísun stavebního materiálu. Garáže nebudou stavět cihlami, budou potřebovat beton, mnoho betonu. Tak voni uvažujou o tom, že beton nutný na konstrukce garáží se bude připravovat na ulici Bašty a odtud potrubím, jakýmsi betonovodem, dopravovat přes Kapucínské terasy, Kapucínský klášter a Kapucínské náměstí na Zelný trh!
Připadá mi to jako bláznivý nápad, paní Müllerová. Za naší doby něco takovýho vymyslet, to by nás rovnou zavřeli do Klece bláznů! V Písku ani v Českých Budějovicích nebyla, ale tady na Zelňáku ano. Ale v této době je asi možný všechno. Tak si myslím, paní Müllerová, co kdyby jsme jim pomohli takový nápad pojmenovat, například: Scénář ke tragikomedii „Garáže na Zelňáku v Brně“ aneb „Jak vybagrovat historické podzemí Městské památkové rezervace a vylít tam stání pro celých 58 aut s pomocí betonovodu z ulice Bašty přes Kapucínské terasy a Kapucínský klášter až na Zelný trh?“
A Švejk zakončil: „Paní Müllerová, nenapadá vás něco, co by jsme my dva mohli udělat, aby radní města Brna, kteří kupčí s veřejným prostorem všech občanů jako by byl jejich vlastní, garáže do podzemí Zelňáku neschválili? Co by jsme mohli udělat, aby nemyslící úředníci svým ptydepe a razítky takovou nehoráznost nepovolili? Kdo všechno by to měl vědět, koho všechno by jsme měli zburcovat, aby do tohoto krásného místa nevjely bagry a neobrátily pokojný život všech, co tady v centru žijí nebo podnikají, naruby? A to kvůli 58 garážím, z jejichž luxusního pronájmu na luxusní městské parcele město bude-nebude? mít než mrzký bakšiš, protože ani nechtějí říci, za kolik pronajmou ten pozemek a na jak dlouho. A investor Vymazal samozřejmě chce, aby mu ho prodali (za kolik asi půjdou…? prodat Zelňák, nejstarší brněnské náměstí?).
Víte, paní Müllerová, my dva tady nežijeme a mohlo by nám to být úplně jedno. Než, tahle pitomost stavby garáží v historickém podzemí a ještě třeba s betonovodem, znemožní nejméně na dva roky - s následnými opravami a celkovými úpravami náměstí - třeba až na pět let!!! normální život na Zelňáku (kdoví, bude-li někdy vůbec obnoven), máme jen tuto možnost fiktivně si spolu povídat. Škoda, že nemůžeme víc. Nadporučík Lukáš je sice pro mne už nadobro ztracen, ale jak je vidět, pořád se děje něco, co připomíná i tu těžkou nesmyslnost války. Je to stále dokola.
Znovu a znovu se najdou lidi, kteří chtějí to, na co nemají právo.“
Brno 3. 9. 2010 Zlata Hálová
_vyrez.jpg)
